Jsou lidé, které po probuzení vůbec nic netrápí. Probouzejí se do nového dne spokojení a nic jim neschází. A to jsou ti nejšťastnější z nás, aspoň co se podobného odpočinku týká. Pak jsou mezi námi lidé, kteří se budí nedobrovolně, například poté, co je začne rušit budík. Těm se už tak dobře nevstává. Ale dříve či později se proberou, a i oni mohou vstoupit poměrně spokojeně do nového dne.
A pak jsou tu ti největší chudáci. Ti, které budí kromě jiného i svědění po těle. A tím, co je svědí, jsou nepříjemná kousnutí od neoblíbeného hmyzu. Konkrétně od štěnic.
Pokud jste pokousání od štěnic ještě nikdy nezažili, buďte rádi. A buďte rádi i v případě, že jste proti nim ještě nemuseli nikdy bojovat. Protože jde o potvory, jejichž kousnutí jsou vážně hodně nepříjemná, a co se jejich likvidace nebo vystrnadění z našich objektů týká, jde o hodně složitý boj, ve kterém amatér sotva může vyhrát. Protože ony štěnice vydrží opravdu hodně. Zvládají dlouhé hladovění, umí se před námi ukrýt i do těch nejužších škvír, odolávají mnoha běžným postřikům, a jsou tím pádem pomalu nezničitelné. A ty, které by se nám podařilo například rozmáčknout, jsou vzápětí nahrazeny dalším pokolením.
Takže to máme my lidé v prostorách zaplavených štěnicemi těžké. Nedostaneme je odtud jenom tak. Ale je samozřejmé, že před nimi nebudeme nikam utíkat ani kvůli jejich přítomnosti dlouhodobě trpět. A když se tak štěnice objeví, je třeba zavolat odborníky, kteří je u nás vyhubí. A pak je záhodno dbát na to, abychom si je k sobě už nikdy od nikoho nepřinesli. Nebo aby se k nám nedostaly přičiněním našich návštěv nebo sem neprolezly od sousedů. Protože to by bylo nepříjemné. A zase abychom si zavolali na pomoc ty, pro něž je deratizace štěnic živobytím. Ty, kdo nás jako jediní dokážou tohoto hodně vytrvalého a nepříjemného hmyzu zbavit.